Zpravodaj - Kdo tohle vymyslel?

            V jarních měsících probíhaly v naší obci změny v dopravním značení. Na místních komunikacích se objevilo daleko více dopravních značek, než jsme byli doposud zvyklí. Změnil se režim přednosti v jízdě u jedné křižovatky a také v průjezdnosti tří ulic, ze kterých se staly jednosměrky.

            Nejčastější otázka, která směřovala v mnoha obměnách byla : Kdo tohle vymyslel? Mnoho tázajících si odpovídalo dost často samo a jejich odpověď byla jednoslovná. Tak jednoduché to ale ve skutečnosti nebylo.

            Oblast dopravy je v naší obci významným tématem nejen okolo průjezdní silnice, která nás rozděluje na dvě poloviny, ale poslední dobou i v oblasti místních komunikací a zejména okolo parkování stale vzrůstajícího počtu vozidel. Ano, i na vesnici už máme problém se zaparkovanými vozidly.

            Vraťme se však na začátek a zkusme odpovědět na náš dotaz z úvodu. Na řešení dopravní situace v obci bylo při jednáních zastupitelstva mnoho názorů a v podstatě lze říci, že každý byl zcela jiný. Ten kdo jezdí autem by nejraději měl široké silnice, dostatek parkovišť, chodec chce rovné a široké chodníky hlavně v tom nejkratším směru k cíli své cesty a aby auta jezdila max. 20ti kilometrovou rychlostí. Maminky nebudou jistě chtít okolo svého domu ani silnice, ani chodníky, ale pro své děti zeleň a prostor na hraní. A tak bychom mohli pokračovat u dalších skupin obyvatel. Na začátku jednání o stanovení dopravního režimu po rozporuplné diskusi bylo přijata společná koncepce a to, že při stanovení dopravního systému musí mít přednost jednoznačně bezpečnost, na druhém místě musí být zachováno kritérium vyváženosti mezi chodci, auty a dalšími účastníky provozu a třetím v pořadí důležitosti bude celkové zklidnění (zpomalení) dopravy. Ekonomická a další hlediska budou následovat až třemi důležitými.

            Prvním krokem v celé problematice bylo zadání řešení nezávislým odborníkům v oblasti dopravy. Výsledkem jejich práce byla studie, která navrhla spoustu opatření a doporučení. Veškeré řešení vycházelo z hlavní průjezdní komunikace a ve výjezdech místních komunikací na tuto hlavní silnici. Studie je vcelku obsáhlá a vysvětlovala některé paradoxy při stanovení dopravních omezení, kdy v dobré víře míněné opatření působí opačně. Takovým příkladem je umístění přechodů pro chodce přes hlavní silnici. Jedním z našich požadavků bylo zvážení umístění semaforu na přechodu. Dopravní odborníci tuto variantu nedoporučovali a argumentovali statistikou, kdy na prvních řízených přechodem v obcích dochází nejčastěji k nehodám s chodci a tyto nehody mívají nejvážnější charakter. Chodec se u semaforu cítí bezpečný a jeho pozornost je zaměřena pouze na rozsvícení zeleného signálu. Řidič naopak semafory nemusí v malé obci vůbec očekávat a snadněji je přehlédne. Následky raději domýšlet nebudeme.

            Výsledkem opatření okolo hlavní silnice bylo co možná největší oddělení chodců od silnice, výstavby ochranných zábradlí a svodidel, vybudování dvou nových mostků pro chodce, vybudování bezbariérových chodníků a jednoznačné vymezení prostoru pro přecházení. Přechody byly doplněny odlišnou barvou osvětlení a byly vybudovány ve větším odstupu od křižovatky. Důvod vzdálenějších přechodů je dání času pro reakci řidiče, který při průjezdu křižovatkou řeší průjezd vozidel a chodce může přehlédnout, oddělení tak chrání zejména chodce. Zásada bezpečnosti je přehlednost a tak důležitým opatřením bylo i jednoznačnější vymezení prostoru autobusových zastávek. V této části zbývá dokončit doporučená opatření ve směru na Chomutov a součástí tohoto řešení je i vybudování nových přístřešků na zastávkách, které proběhne v letošním roce.

            Stejný přístup jako u hlavní silnice byl přijat u komunikací místních. Největším problémem v tomto případě se stala šířka vozovky. Podle pravidel silničního provozu musí být vždy zachovány průjezdné dva jízdní pruhy a to nelze při parkování vozidel u domů nikdy splnit. Pro zachování průjezdnosti jsme tedy měli na výběr pouze dvě varianty. První variantou byl zákaz parkování vozidel, druhou možností bylo zjednosměrnění  některých ulic. Je jasné, že se některým řidičům tato opatření nebudou líbit, ale v opačném případě, kdy by se například v Nové ulici uprostřed potkala rychlá záchranná služba s protijedoucím vozidlem, musel by některý z vozů rychle couvat. U záchrany někoho z rodiny pak jistě  každý ocení rychlou průjezdnost záchranných vozů.

            Posledním tématem, kterým se budeme zabývat jsou pak nové dopravní značky. Pro mnohé místní jsou zbytečné, neboť na své cesty jsou zvyklí a přednost v jízdě je tu tak nějak zažitá, ale pro cizího řidiče musí platit stejný systém jako kdekoliv jinde. Stanovení dopravního značení je povinnosti správce komunikace, v tomto případě obce. Dopravní značky se však musí osadit podle pravidel stanovených ve vyhlášce a před instalací provést odsouhlasení jejich umístění u Policie ČR, dopravního inspektorátu. Na odpověď z úvodu článku, kdo tohle všechno vymyslel lze odpovědět, že je to povinnost vyplývající ze zákona a z platných předpisů.

            Nicméně při dopravním řešení se zastupitelé snažili najít vždy kompromis, který bude ku prospěchu věci. Musíme také připomenout, že při celkovém řešení dopravy v obci není zapomenuto na obchvat obce a že tento dlouhodobý úkol se již posunul do reálnějších obrysů. Projekty jsou hotovy a budou projednávány ve stavebním řízení. Důležitou fází bude zajištění práv k dotčeným pozemkům. Vyjednávání o zajištění práv k pozemkům již také běží v plném proudu, vzhledem k častým potížím při výkupu pozemků není radno prognózovat jak vše dopadne a v jakých termínech bude stavba připravena  k zahájení.       

            Doufáme, že vše proběhne bez zbytečných odkladů a celý projekt bude možné spustit v co nejbližší době. Obec by si jistě po snížení počtu vozidel na hlavní silnici hodně oddychla.